Kudy teče, tudy léčí

Navzdory angíně, zlomené ruce a vrozené hlouposti jsme shledali lokální humor čistě jazykovým. Kdo se bude vdávat, má recht. Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, je třeba raději si přiznat, že to, čemu my říkáme Foltyš, se v Brně říká manažer. Ty lidi se tam zkrátka maj jak pánbu ve Frankrajchu a my jakbysmet. Těžko říct. Proti Starobrnu nezmůžou nic ani mladočeši a to v žádném ohledu, každý rok a na jakékoli scéně.


Byla to taková sranda. Nevím, proč jsme vlastně tu svou, jak správně uhadovali prachatičtí, pochybnou tour nenazvali dovolenou. Protože dovolená to fakt byla už jenom proto, že jsme si nic nezakazovali. Hráli jsme karty, tancovali na rozhovory, vylévali piva, utíkali, přicházeli, přesvědčovali, že se přece musíme znát, jezdili na motorce, cvičili psa, čekali na své chvíle, přeháněli, ale tentokrát nepodcenili.
Naučili jsme se nemálo užitečných věcí, na hranicích vlastních sil a České Republiky jsme potkali anděla, holdovali moravským lidovkám a vynášeli jeden druhého do nebes.
Jednoduše řečeno: "Kudy teče, tudy léčí."


Ze čtyř večerů jsme dva trávili koncertováním, jeden hraním na soukromém alternativním nudistickém večírku ve Zlíně a jeden prakticky vším výše uvedeným.
Ocenili jsme především loajalitu Angie, přátelství U Tukana, milé uvítání i loučení ve Znojmě, pokojíček v brněnské léčebně, cop blonďaté policajtky a v neposlední řadě pohoštění, pobavení a nekompromisně pohotové tvrdé maskérské umění Bc. Bareše.