Kudy teče, tudy léčí

Navzdory angíně, zlomené ruce a vrozené hlouposti jsme shledali lokální humor čistě jazykovým. Kdo se bude vdávat, má recht. Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, je třeba raději si přiznat, že to, čemu my říkáme Foltyš, se v Brně říká manažer. Ty lidi se tam zkrátka maj jak pánbu ve Frankrajchu a my jakbysmet. Těžko říct. Proti Starobrnu nezmůžou nic ani mladočeši a to v žádném ohledu, každý rok a na jakékoli scéně.


Byla to taková sranda. Nevím, proč jsme vlastně tu svou, jak správně uhadovali prachatičtí, pochybnou tour nenazvali dovolenou. Protože dovolená to fakt byla už jenom proto, že jsme si nic nezakazovali. Hráli jsme karty, tancovali na rozhovory, vylévali piva, utíkali, přicházeli, přesvědčovali, že se přece musíme znát, jezdili na motorce, cvičili psa, čekali na své chvíle, přeháněli, ale tentokrát nepodcenili.
Naučili jsme se nemálo užitečných věcí, na hranicích vlastních sil a České Republiky jsme potkali anděla, holdovali moravským lidovkám a vynášeli jeden druhého do nebes.
Jednoduše řečeno: "Kudy teče, tudy léčí."


Ze čtyř večerů jsme dva trávili koncertováním, jeden hraním na soukromém alternativním nudistickém večírku ve Zlíně a jeden prakticky vším výše uvedeným.
Ocenili jsme především loajalitu Angie, přátelství U Tukana, milé uvítání i loučení ve Znojmě, pokojíček v brněnské léčebně, cop blonďaté policajtky a v neposlední řadě pohoštění, pobavení a nekompromisně pohotové tvrdé maskérské umění Bc. Bareše.

Morava, paňááácoooo!

Nazdar!
Kouříš tady?
Fajn, tak si sedni a poslouchej.
Začalo to už o den dřív a to v kameňáckém krematoriu. A nebylo to jednoduchý, to víte "mladý jsou pro mladý a starý zase pro starý" - to nevyvrátí ani tři vichřice.
Sere mě to!

Tak: středa = jedeme hrát do Brna rock´n´roll. To abychom nejen sobě zopakovali či dokázali, jak z poezie učinit prózu anebo možná to, že z prózy někdy poezie vykoukne úplně sama. Na všech zavřených dveřích pak zůstane, že "stokát nic umořilo vola". Šijí se ne rány, ale spíš něco, z čeho pak nevypadne jazyk..., snad ústa.

Cesty jsme zejména po formální stránce zvládli perfektně, dojmy sbírali i působili přemírou a výraz nastavovali v kameni tváří a kolektivu.
Kdo umí milovat, umí i hrát!

Brzy se tu objeví i barvitější líčení.. oční stíny klouby a velmi výrazně červená rtěnka, takže stayte connected!

No a tohle se nám tam dělo:

21.3.09 - M Music Club - Milevsko

Zlato, co se třpytí, není všecko! A tak mnohdy club je vlastně klub anebo rovnou hospoda.
Ano, jsme hrdinové okamžiku a tak tradá na Moravu!

A takhle nějak to vypadalo:

7.3.09 - Klub Bárka - Točník

Vendy vám to popíše: vzkázala nám
"Včerejší (docela komorní) koncert byl skvělej. :)
Sálala z toho hrozná síla, syrovost.. jak to popsat, hm.. nevím. :) Prostě se mi to moc líbilo.
(Škoda, že nedorazili VVV, jakto vůbec?)
Sice jste říkali, aby jsem vám to napsala na pohlednici, ale to se mi nechce. :))
P.S.: Příště už líbací prší nehrajem. :)
A rum nepijem.
Ale když jste to vy, možná i to všechno překousnem a zopáknem. ;) :D "

Prostě party jak má bejt, tanec, přátelství, páka, upřímnost.

6.3.09 - Dundee Jam - Kladno

"Kladno, mé černé Kladno..." zpívával otec Oty Pavla, obchodní cestující, Leo Popper. Ve své domovině je Michal skutečným Lišákem. Svou kladenskou premiéru jsme absolvovali před plným klubem, což byl nejspíš důsledek toho, že si téměř každý domorodec přivedl rodiče, popřípadě učitele angličtiny. I to má ale své hranice, takže jsme se nakonec vešli.
Takže krátké shrnutí večera: karty pro všechny generace, beznozí samaritáni, nadšení i následné zklamání, kamrlík v Centru mládeže, špinavý kebab, smrduté Quatro Formaggi, Vietnamec a konec.

21.2.09 - Divadelní kavárna Antré - Český Krumlov

Antré je fakt moc hezkej klub, což jen podtrhla skutečnost, že se nám tam moc líbilo. Hrát před tak vstřícným publikem bylo rozhodně lepší než sedět doma. V průběhu koncertu se začaly stírat hranice mezi kapelou a publikem. Znáte ten pocit, když piano hraje jako kytara a kytara jako piano... Víc asi nemáme co říct a to ve všech smyslech.


Foto: Slovák

20.2.09 - Defest No. 4 - Opařany

Cesta byla tak špatná, že snad i smrděla. Když jsme dorazili na místo, byli jsme nadšením spolu. Na akci podobného ražení jsme dlouho nehráli. Kamna, pivo v kelímkách a lokální živli? Celý večer svou přítomností zaštítil ředitel místní jednotřídky a tělocvikář v jedné osobě, jehož bezprostřednost a smysl pro symetrii byly natolik podmaňující, že jediné hrdlo nezůstalo suché.
Tak hele, vydrželi jsme tam sedět celých šest hodin. Nakonec došlo na karty i na ložiska, jenom na nás ne. Zábavy jsme si podle nás užili ažaž, tím pádem by naše vystoupení bylo již bohapustým pleonasmem.. Rozloučili jsme se tedy s nima. Spokojeně jsme nasedli do auta a plni zážitků jsme na sebe letmo kývli hlavou. Nic už nás nebolelo.

18.2.09 - Divadlo Pod Lampou - Plzeň (Prvé milování ve třech, milý synovče)

Stres, skřípění zubů, kytar, Faltys, Táda, Makeup, kluci, orient, prostě riviéra hotová věc.

6.2.09 - Local Pub Jakub - Velešín (Soumarský most)

Po předchozích dvou koncertech naší tour jsme už začli mít začné problémy se sháněním předkapely. Naštěstí se ale vždycky najde někdo, kdo má aspoň špetku rozumu a trochu cti.
Večerem nás provázel Vergilius ve společnosti s místním zastupitelstvem a když se sál začal solidně vyprazdňovat, poznali jsme, že přišel náš čas.. koncert mohl začít. Tentokrát jsme měli kuráž jako moravský praporec Šlikův a šli jsme do toho s The Verve. Šou na jedničku jako ostatně vždy a všude. Hořkosladkou symfonii jsme pili po nula čtyřkách až do svítání.
Po tomto večírku v kapele ovšem zbyly jen tři nuly, v dřevěném baru díry po kudle a na čele Daniela trhliny. Kdo domů odešel jen s fackou, mohl si pískat do větru.

31.1.09 - Křemelka - Strakonice

Již od začátku se atmosféra ve Strakonicích nesla v duchu berlínské avantgardy, což jen potvrdilo fakt, mnohými považovaný za mýtus, že Strakonice jsou Berlínem Jižních Čech.
Ve velmi přívětivé společnosti Márova gangu Micro Waves Cowboys jsme si prožili své vnitřní peklo. Zkrátka jaké to je nahoře, takové je to i dole.
Po smršti melancholických melodií a zpěvu a la kámoš Lindy Perry jsme nastoupili po dvojicích na podium, čímž pro Michala začal vnitřní boj na život a na smrt. "Ještě nikdy v životě jsem se takhle nebál," podotkl po koncertě Michal L. Hořejší, zahalený v kabátku z nosorožčí kůže.
Během koncertu Báry Zemanové, kdy zazněly i hity jako "Maturák", "Anděl šel pro budík" a "Ožralej jak taška", jsme se bavili vyprávěním historek, z něhož nás jen občas vytrhla slova chvály ve všech skupenstvích, jež byla samozřejmě po zásluze potrestána.
Na skutečnost, že se již blíží ráno nás upozornily až tovární sirény a velmi zdařilý souboj servírky s blbcem.

30.1.09 ccl - Celtic bar - Prachatice

Už už jsme mysleli, že se kvůli své existencionalní nejistotě uchlastáme k smrti, nicméně v prachatické alternativě jsme našli onen jediný pevný bod vesmíru. Během večera jsme nafasovali pořádnou dávku romantismu. No a? Biedermeier prostě patří do vězeňské cely. Každopádně jsme zavdali podnět ke vzniku moderní Svaté aliance a to potěší každého, kdo se aspoň trochu zabývá přítomností. Zkrátka brejle dolů, panáčkové!

Začátek tour - blues, whiskey, Harley Davidson

Koncem ledna začala naše tour. Prvním koncertem začala rovněž naše půlnoční. Pustili jsme se do toho s velkým nadhledem a bez zbytečné skromnosti, což ocenili skoro všichni. Od té doby nás sledují a následují další koncerty.. Strakonice, Velešín, Atakdále.. Co koncert, to pecka. Pecka není švestka. A švestka není rum. A rumu není nikdy dost. Ale dost už o rumu.

Saliva tour ... first gigs announced

Už se nám to blíží a my děláme, co můžeme, abychom stihli nakoupit nový stylový oblečení, kravaty, boty, pomádu a nože pro Michala, než se vydáme na naši tour k épéčku "Saliva Waterfall", který půjde do koloběhu během několika dnů... vyvěsili jsme tady zatím několik koncertů, jakože fakt nejsme pozadu.

V rámci Moravy jsme si dali Brno hned na první den.. chceme zbývající tři dny ušetřit za líčidla

Tak se někdy stave jo...

KONCERTY CEKUJTE